Kristýna Kalibánová

Kristýna Kalibánová s námi spolupracuje na přípravě svědectví - ve svém městě a okolí natáčí příběhy a rozhovory s lidmi, kteří na vlastní kůži zažili, že Bůh odpouští hříchy a že život s Ním vede na hloubku. Tady je její příběh:

Vyrůstala jsem v nevěřící rodině. Babička s dědou chodívali do katolického kostela, dědeček tam hrával na varhany. Nejlepší bylo, když jsem mohla sedět vedle něho, a pak si vystát frontu na oplatek. V sedmi letech jsem nechala pokřtít v katolickém kostele, byla jsem s katolíky dokonce i na táboře, ale vlastně mi to nic nedalo. Až do dospělosti jsem měla křesťany za slušné lidi, kteří chodí v neděli do kostela a když udělají nějaký hřích, tak se jdou vyzpovídat. Pan farář jim řekne, ať se pomodlí a jdou dál.

Když mi bylo 10, naši se rozvedli. Veškerý volný čas jsem po škole trávila venku se staršími kamarády. Takže jsem poměrně brzo poznala, co jsou to cigarety a alkohol. Prvního kluka jsem měla ve 14 letech, byla jsem s ním tři roky. Pak se mi ale stala taková zvláštní věc; začala jsem něco cítit ke své mistrové na škole. Probíraly jsme to spolu a nakonec jsem se do ní zamilovala. Se svým klukem jsem se později rozešla, protože jsem zjistila, že mě přitahují ženy. Od 18 let jsem měla vztahy jen se ženami. Životem jsem se docela plácala, připadala jsem si často k ničemu. A pořád jsem nevěděla, co s tím, co se sebou. Byla jsem hodně náladová, přecitlivělá, úzkostlivá, všechno jsem řešila. Zkoušela jsem to přes sebelásku, tedy usmívat se na sebe pokaždé, když jdu kolem zrcadla, ale to mě ještě víc deprimovalo. Lehce jsem přičichla k okultním věcem, měla jsem tarotové karty apod.

Pak jsem si jednou v práci začala povídat s kolegou Danem Nikdy jsme se moc nekamarádili, moc jsme se nebavili, on mi přišel takovej slušnej, až moc pracovitej… Mluvil o svém životě s Pánem Bohem a postupně mi změnil názor na křesťany: Jsou i takoví, kteří žijí živou a upřímnou víru s Kristem! Také mi řekl dobrou zprávu, evangelium. Povídali jsme si dlouho, celý víkend mi to leželo v hlavě a nakonec jsem uvěřila tomu, že nelhal.
Začala jsem se s Danem a jeho rodinou více kamarádit. Bylo to pro mě nové, zvláštní, já jsem takovéhle kamarády nikdy neměla. Povídali jsme si o všem, nejenom o Bohu. Bylo mi s nimi dobře, cítila jsem se přijímaná, až mi to přišlo neuvěřitelný. Jednou mě vzali i do sboru a tam to přijetí bylo ještě větší. Lidi se na mě usmívali, podávali mi ruku. Chvály byly nádherné, i to Boží slovo, to bylo úplně jiné než jak jsem to znala do té doby.

Všechno se mi to tak nějak honilo hlavou a pak jsem se rozhodla a šla v práci za Danem: „Dane, já jsem se rozhodla, že chci poznat Boha, a chtěla jsem tě poprosit, jestli bys mi na té cestě mohl nějak pomoct.“ Danovi se úplně rozzářily oči a řekl mi: „No to je úžasná zpráva, já mám mnohem větší radost, než když jsem si před týdnem koupil auto!“
Pak se za mě se svou ženou a ještě s jedním mužem modlili. Bylo to moc příjemné. Sama jsem potom promluvila k Pánu Ježíši a řekla jsem mu, že mu věřím, že mu děkuju za to, co pro mě udělal, a že vím, že má pro mě nachystané to, co si ani nedokážu představit. Pak jsem ho poprosila, aby přišel do mého života.

Nedlouho na to jsem měla narozeniny a to bylo poprvé, kdy jsem fyzicky cítila Boží přítomnost. Bylo to neuvěřitelné, celý svůj narozeninový den jsem byla plná lásky, láska musela ze mě úplně stříkat všude kolem. Byla jsem neskutečně šťastná a vůbec jsem nevěděla, jak je to možné. Uvědomila jsem, že tohle rozhodnutí  bylo to nejsvobodnější rozhodnutí, které jsem za celý život udělala.

Asi za měsíc až dva po narozeninách jsem se jednou ráno probudila a uvědomila si, že už nechci kouřit! Já jsem byla silný kuřák, kouřila jsem třináct let. Teď jsem cítila úžasnou svobodu, od té doby jsem cigaretu nevzala do pusy a ani jeden den jsem neměla absťák.

Stále jsem ale měla potřebu fyzické lásky. Takže jsem si našla přítelkyni. Hned na začátku jsem jí řekla: „Víš, já začínám dva nový vztahy. Jeden s tebou a jeden s Ježíšem.“ Trochu ji to zaskočilo, ale zareagovala: „Jo v pohodě, když ti to pomáhá, já s tím problém nemám, jenom mě do toho netahej.“
Začala jsem chodit na domácí skupinky s křesťany a ona viděla, jak jsem povzbuzená, když jsem přijela domů. Nedělní bohoslužby jsem pravidelně vynechávala, protože jsem chtěla trávit čas s přítelkyní. Na skupinkách ostatní věděli, že mám přítelkyni, ale nikdy mě nikdo neodsoudil. A kazatel mi řekl, že homosexualita není podle Božího slova v pořádku. Tak jenom abych to věděla. Ani mě nenapadlo, že se přítelkyně musím zbavit a že se musím nějak přeorientovat. Měla jsem s ní moc krásný vztah a byla jsem stoprocentně přesvědčená, že byl tak hezký proto, že mě už Bůh formoval. Začal mě měnit, dával mi pokoj a začal mizet strach i moje nejistota.

Hodně věcí si uvědomuje člověk až zpětně. Měla jsem dredy a piercing a najednou jsem měla touhu ten piercing okamžitě sundat a rozčesat si dredy. Potřebovala jsem pozvat do té své samoty Pána Ježíše. Víc jsem začala číst Bibli i modlit se.

Jednou jsem se se modlila k Pánu Ježíši, aby vedl můj život, že on ví nejlíp, kudy mám jít, a že chci, aby mě vedl, že věřím tomu, že má pro mě tu nejlepší cestu. Přitom jsem podvědomě věděla, že vlastně jdu tou svojí cestou a že to není úplně správné. A najednou slyším: „Tohle není tvoje cesta!“ Úplně jsem se zarazila, podívala se kolem sebe a hledala, kdo to řekl, protože já to nebyla. Sama bych ani nic takového neřekla.

Začala jsem přemýšlet a po chvíli mi bylo jasný, co se děje. Věděla jsem, že sedím na dvou židlích a že tohle to je nabídka pro mě od Ježíše: Jít za ním! Musela jsem se rozhodnout, buďto odejít z fungujícího vztahu, anebo věřit Ježíši a jít za ním. Rozhodla jsem se pro Něj. Bylo to asi nejtěžší rozhodnutí v mým životě. Opravdu jsem odešla a vůbec nechápu, jak jsem to mohla ustát. Bůh mi dal sílu a tolik lásky, abych mohla odejít, a to i přes to, že jsem ji stále milovala. Věřila jsem, že Ježíš má pro mě něco lepšího.

Takže jsem od přítelkyně odešla, což ona samozřejmě nemohla pochopit a tak ten rozchod byl dost drsný. Po tomto rozhodnutí a rozchodu Bůh změnil moji sexualitu. Ženu už mě tedy nepřitahují. Takže jsem teď sama, na samotě u lesa, a mám spoustu času být s Bohem, poznávat jeho Boží charakter, poznávat svojí novou identitu v Kristu. Trávím čas s křesťany a nechávám se měnit a formovat. Dostala jsem více trpělivosti a zaslíbení věčného života a Jeho dědictví.