Klára Literová

Klára Literová s námi externě, ale pravidelně a intenzivně spolupracuje, přestože nás fakticky dělí velká vzdálenost. I tak jednou za měsíc dojíždí na pár dnů do brněnské redakce (v mezičase pracuje doma) a připravuje pro děti pořad Korálky. 

V životě mě provází verše z Žalmu 37,4–5: „Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.“

Pocházím z Chlumce u Ústí nad Labem, z učitelské rodiny a většina mého dětství byla spojena s obdobím komunistického režimu – omezení, strach, nespravedlnost i vězení, kterou na sobě pocítil nejcitelněji můj dědeček. Přesto jsem s maminkou vytrvale chodila do kostela a chtěla zjistit, zda to, o čem tu kněz mluví, je pravda. Časem jsem se dostala do společenství Církve bratrské, kde byl tehdejším kazatelem Daniel Fajfr, a kde jsem v osmnácti letech pochopila to, co jsem stále slýchávala: že Ježíš Kristus zemřel za nás lidi, a že to platí i pro mne, pro mou osobu! A tehdy se mi otevřely dveře pro oboustranný vztah s ním.

Ale cesta byla ještě dlouhá a potřebovala jsem hodně pracovat sama na sobě, řešit svou neklidnou povahu, nánosy své minulosti a hlavně začala upřímně odpouštět. Během této doby jsem se vdala za velice milého a obětavého muže, který je mou velikou podporou (a kromě svého technicky zaměřeného zaměstnání se stará i o budovu Církve bratrské v Ústí nad Labem). Narodily se nám 4 děti, které v sobě postupně probouzí obdarování pro svá budoucí zaměstnání a službu Bohu.

Já sama jsem od konce mého studia na ústecké univerzitě učitelkou prvního stupně. Nejprve jsem učila ve dvou státních školách a po narození dětí jsem se rozhodla učit si je celý první stupeň doma v rámci domácího vzdělávání. Paralelně tomu začala u mladých křesťanských rodin vznikat touha po místní církevní škole. Dlouhá léta to jen tak probublávalo, nebyl, kdo by se toho ujal, až jsem se nakonec s důvěrou v Boží pomoc tohoto projektu chopila. A opravdu, po prvních peripetiích s úřady a hledáním vhodných prostor začala Křesťanská základní škola Karmel svou oficiální činnost 1. 9. 2018 (zřizovatelem je Sbor Církve bratrské v Ústí n/L). Škola byla vlastně takovým mým dalším dítětem a pečovala jsem o ni 4 roky, pak jsem ji z  různých důvodů předala dál. Škola propojuje zaměstnance a děti různých ústeckých církví, je misijním polem pro děti a rodiče z nekřesťanského prostředí; nechť si ji Bůh používá dál ke svým záměrům.

Jsem člověk, který se rád učí a tvoří. Baví mne kreativně pracovat s dětmi, a tak to stále dělám, propojovat výuku ve vzájemných souvislostech a spolupodílet se na utváření charakteru žáků. Mám to štěstí, že opět v křesťanské škole.

Ve směřování mého současného života mě především ovlivnil a povzbudil bývalý administrátor našeho sboru CB UL Pavel Plchot. Uvědomila jsem si, nakolik je pro mne v životě důležitá důvěra ze strany druhých pro to, co já dělám. Snažím se také budovat ve víře a důvěře Bohu, v poznávání jeho cesty pro můj život, abych dělala, co chce on, ne jen co je obecně dobré. Dávala mu prostor k proměně touhy mého srdce v tu jeho, neboť on pak jedná – viz žalm výše. Je potřeba dávat mu svůj čas, zůstávat s ním v modlitbě s osobní přítomností nás obou a sytit se jeho slovem v Písmu.

Kam mně Bůh vede? Kromě směrovky „↑ K BOHU“ a k péči o svou rodinu mám vedle učitelské pozice našlápnuto ke spolupráci s křesťanským Rádiem 7 (TWR). Je to úžasné další misijní pole, aby mohl Bůh promlouvat k uším a srdcím lidí. Je to smysluplná práce s rozséváním evangelia. Věřím, že Bůh uschopňuje člověka k věcem podle jeho vůle, kéž uschopní i mne zde.