Playlist

Živé vysílání

10:15 Postavený na skale v spolupráci s D. Prince Minist
(vysílá slovenská redakce)
11:15 Úvaha
(vysílá slovenská redakce)
12:00 Přehled pořadů
12:15 Čtení na pokračování
V harmonii s Bohem (19/27)
12:45 Písničky, kalendárium

Vysíláním vás provází

Myšlenka na den

Viděli jste anděla? - Daniel Smetana


14. Bůh ano, ale církev?

Osvícenectví přineslo touhu po emancipaci od Boha a jeho řádů. Člověk nadšený nově objevenými schopnostmi svého rozumu znovu a bouřlivě zatoužil vládnout si sám a bez jakýchkoli vnějších omezení. Optimističtější část společnosti se vydala cestou ateismu, ta soudnější, která vnímala mimořádnou hodnotu církve jako lidského společenství, zatoužila po církvi bez Boha. Zrodil se teologický liberalismus.

 

Dnes už po církvi bez Boha netouží nikdo. Nejednou ale potkávám lidi toužící po Bohu bez církve. Bůh ano, ale církev? K čemu? Co s ní?

Obávám se, že tito lidé vůbec nepochopili, o co Pánu Bohu při jednání s lidmi jde. Možná příliš podlehli postmodernímu individualismu. Já a můj Bůh, moje víra nikoho jiného nepotřebuje. Bůh mne zná jménem, já jsem zachráněn, proč bych se měl starat o druhé?

Řekl bych, že první otázka, kterou Pán Bůh takovému člověku na soudu položí, bude: Kde je tvůj bratr?

Podobně se Hospodin ptal kdysi Kaina, který svého bratra zabil: Kde je tvůj bratr Abel? Člověk, který ztratí zájem o své bližní, který je k druhým lhostejný, je na tom stejně jako Kain.

Když o církvi mluví apoštol Pavel, nazývá ji Kristovým tělem. To je víc než obraz, to je skutečnost. Církev je tělem, ve kterém dnes Kristus žije na této zemi. Jak to ale srovnat s realitou církve, kterou vidíme a potkáváme? Jak to, že je v církvi tolik lidí protivných, nepoctivých, zmatených a možná i zlých? Copak to Pánu Bohu nevadí?

Znovu se dostáváme k otázce, o co Pánu Bohu při jednání s lidmi jde. Pěkně to vyjádřil apoštol Pavel, když psal: Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! Církev je totiž společenstvím poutníků, kterému dává hodnotu ne jejich kvalita, ale cíl, ke kterému míří. V církvi jde o věčné Boží království, ne o pohodlný život na této zemi. Zdejší život je přípravou na nebe. To neznamená, že by neměl hodnotu sám v sobě, ale to, na co se církev těší, je nesrovnatelně hodnotnější. Patřím k církvi, protože spolu s ostatními chci někam dojít. A těžkosti, se kterými se v životě potkávám, včetně rozmanitých komplikací s občas i těžko snesitelnými souputníky vnímám jako tréninkový program. Jako cvičení, které brousí můj vlastní charakter.

Ještě jinak se mohu na církev podívat. Kristus se ztotožňuje s těmi nejmenšími mezi námi. To neznamená nutně děti, spíš myslel na lidi bezvýznamné, možná neschopné, o kterých by leckdo řekl, že jsou na světě zbyteční. V takových lidech k nám přichází sám Ježíš a naše chování k nim je chováním k němu samému. V církvi tak dostávám příležitost setkávat se s Kristem a sloužit mu.

Nemá být ale církev svatá? Což tentýž apoštol nenapsal, že Bůh sám si připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná? Kam se ta církev poděla? Kde ji hledat?

Inu, je to ta církev, která se schází ve vašem kostele či modlitebně. I s těmi mnoha všelijak zlými a protivnými lidmi. Není svatá proto, že by ti lidé byli svatí a dokonalí. Je svatá, protože Kristus ji očišťuje a posvěcuje, protože jí věnuje svoji vlastní svatost a čistotu. Proto patřím k církvi, protože spolu s ostatními, a teprve spolu s ostatními, mohu Kristovu svatost přijímat i já.

Vytisknout E-mail

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.