9. Život s Bohem

Život s Bohem bychom mohli přirovnat k běžnému životu, jak ho známe. Každý potřebujeme kyslík k životu, potřebujeme stravu, dále potřebujeme smysluplnou činnost a prostor k životu. Kyslík a tedy nádech a výdech bych přirovnal ke každodennímu nadechnutí se Boží přítomností, jeho Duchem a tedy časem modlitby, rozhovoru s Bohem, kdy mu otevíráme své naděje, obavy, strachy, činíme dennodenně pokání, tedy litujeme svých vin a vyznáváme je a sdílíme své radosti a celý svůj život. Na modlitbě nasloucháme a snažíme se utichnout, abychom porozuměli Božím záměrům a jeho vedení. Modlitba je dechem duchovního života s Bohem.

To druhé je potřeba stravy, ze které nabíráme sílu. Sám Ježíš, když je pokoušen Ďáblem na poušti říká, že člověk není živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. Boží slovo je stravou pro člověka. Je z něj živ, nabírá z něj sílu k životu, naději, smysl, nadšení, odhodlání či vytrvalost. Bez každodenního času byť jen s pár slovy Bible budeme z dlouhodobého hlediska hladovět a strádat. Život s Bohem je posilován a buduje se díky každému Božímu slovu, které porozumíme, přijmeme a uvádíme do svého života. Tak roste naše víra v Boží vedení i jeho jednání s námi.

Dále potřebuje v životě každý člověk smysluplnou činnost. Pokusil bych se to přirovnat k Božímu povolání. Pro duchovní život, který roste a sílí, je potřebné mít a naplňovat poslání. Křesťané jsou Ježíšem Kristem poslaní do tohoto světa, aby činili Jemu učedníky, křtili je a učili je, aby zachovávali, všechno, co nás učil Ježíš. Pokud nevycházíme do tohoto světa, abychom hledali a vedli lidi na cestě k Bohu, přestane náš duchovní život pulzovat. Jsme posláni k lidem kolem nás, abychom jim byli bližními, abychom s nimi šli kus jejich cesty, abychom s nimi naříkali nebo se radovali. Jsme posláni, abychom byli solí a světlem světa. Abychom se stali požehnáním dalším lidem. Smysl křesťanského života je být tu pro druhé, nikoli po sebe. Život se skutečným živým Bohem nelze bez tohoto porozumění a uvádění do praxe žít. Jsme posláni činit učedníky Ježíše Krista. Je zcela normální a zdravé pro křesťanský život doprovázet lidi hledající Boha. Naprosto klíčová a zdravá věc je, když máme koho vést k Bohu a sami zažíváme, že někomu jsme vykazatelní, někdo nás vede a podporuje nás v duchovním životě. K takovému duchovnímu životu s Bohem vedl sám Ježíš Kristus, žili ho učedníci i první církev.

Poslední zmíněná potřeba je životní prostor. Každý potřebuje vztahy s lidmi, potřebuje domov či zázemí. V neposlední řadě je pro zdravý vývoj duchovního života třeba dobré zázemí, které by měla vytvářet církev. Církev, která je autentická, dostatečným způsobem dává podporu jednotlivci a zároveň ho povolává a zapojuje do práce pro Boží království na této zemi. Mělo by jít o společenství lidí, které jsou si inspirací, povzbuzením i podporou. Jde spíše o dění evangelia a vztahy postavené na hodnotách Božího království než o kostel jako budovu či bohoslužbu jakožto místo setkávání. Církev je mnohem víc! Život s Bohem nelze žít sám. Bylo by to podobné, jako bychom se vydali sami na severní pól.

Život s Bohem potřebuje zakoušení jeho přítomnosti nejen skrze modlitbu, ale i další zkušenosti, které jsou nám znamením o Boží péči. Zakoušíme tak Boží vedení. Bůh je někdo skutečný teď a tady. Potřebujeme se neustále sytit Božím slovem, číst ho v Bibli, naslouchat Bohu a slyšet jeho oslovení. Křesťanský život si nevystačí jen s opečováváním a podporou. Nakolik ji potřebujeme. Stejně tak bude život s Bohem o Božím povolání a úkolu, pro který se máme obětovat a vynaložit své síly, abychom ho naplnili. A neposlední řadě nejlépe nám půjde žít s Bohem ve funkčním a zdravém společenství věřících.

No a na závěr několik otázek na tělo: Těší tě život s Bohem a máš z Boha radost? Kde je ve tvém životě to nejslabší místo z uvedeného? Je to modlitba a zakoušená Boží přítomnost?, Bible a jeho slově k tobě?, jasné Boží povolání, co po tobě žádá? či zdravé společenství, kterého jsi aktivně součástí? ... ... Co myslíš, že s tím Bůh chce ve tvém životě dělat?

Život s Bohem není třeba příliš definovat, vyznávat a popisovat. Především ho potřebuje každodenně prakticky žít, doslova zhmotnit či zviditelnit. A to je také to, co bych nám dnes, závěrem chtěl popřát.