3. Proč Kristus a ne někdo jiný?

Dnes se někdy setkáváme s tvrzením, že všechny cesty vedou k Bohu a že tvrzení, že Ježíš je jediná cesta k Bohu je arogantní. Zajímavé je všimnout si, že takto uvažuje pouze „západní“ kultura. Hinduista nebo muslim takto rozhodně neuvažují. Vědí, že všechny cesty nevedou k Bohu. Tato představa vidí Boha jako někoho, kdo stojí na kopci a jednotlivá náboženství jsou cesty na vrchol hory. Každé náboženství popisuje jinou cestu, ale výsledek je stejný – vrchol kopce, Bůh. Problém této představy tkví v otázce: Kde musí stát ten, kdo tvrdí, že všechny cesty vedou na vrchol kopce – tedy k Bohu?

Odpověď je jasná – na vrcholu, na místě Boha. Můžeme tedy říct, že tato představa spíše vede sama k arogantním závěrům, nikoli k pravdě. Také by podle této teorie, že všechny cesty vedou k Bohu, muselo platit, že i Bin Ladin, muslimský stát, či nejrůznější sebevražedné sekty vedou k Bohu. Pokud bychom chtěli začít selektovat, pak bychom museli říct, podle čeho. A co když pak vyřadíme všechny náboženské koncepty a zbyde nám jen jedna cesta? Teorie mnoha cest k jedinému Bohu, je nefunkční.

Proč právě Ježíš Kristus?

On sám o sobě mluvil jako o Bohu. Spolu se C. S.Lewisem můžeme říct, že buď by se zbláznil. Nebo byl největší lhář a podvodník anebo to byla pravda. O tom, že by se zbláznil nebo morálně selhal, nic nenasvědčuje. Přitom taková zpráva by byla jistě pro tehdejší židovské vůdce velmi žádaná. Za to víme o tom, že slova dokazoval svými činy a že všechno, co řekl, se také stalo. Ježíš se nikdy za pouhého učitele lidstva nepokládal!
Že je Ježíš Kristus zachránce, který zemřel za naše hříchy pro lásku k nám a pak v stal z mrtvých jako jediný prostředník mezi Bohem a člověk je jednoduše věrohodné:

Vojáci, kteří ho popravovali, byli profesionální popravčí, kteří ručili svým životem, že odsouzenec bude popraven. Věděli dobře, co dělají a dobře poznali smrt odsouzence.
I kdyby snad i ukřižování přežil, po té, co ho zbičovali, ruce mu byly vytaženy z kloubů, jak vysel na kříži, probodli mu bok, mohl by snad v tomto stavu po třech dnech vstát, odvalit kámen, který muselo odvalit několik mužů a beze stopy zmizet? A i kdyby se mu i toto snad podařilo, působil by jako ten, kdo je pánem nad smrtí v takovém zbídačeném stavu?
Pokud pouze zemřel a učedníci ho ukradli, nedává žádný smysl, aby apoštolové umírali mučednickou smrtí na základě víry ve z mrtvých vstání Krista. Nikdo nepoloží svůj život za lež! Ovšem za pravdu, to je něco jiného.
Proč by se křesťanství šířilo tak mohutně po smrti Ježíše Krista? Židé při svém důrazu na své tradice a náboženství byli ochotni opouštět víru svých otců, svou dosavadní identitu, měnit životní zásady – místo soboty, neděli, nedělat obřízku, přestat obětovat zvířata, přijmout trpícího mesiáše apod. Pouhých 5 týdnů po ukřižování věřilo na 10 000 židů.
Biblické záznamy jsou věrohodné a nebyly dodatečně upraveny. Texty putovali po prvních křesťanských sborech, kde bylo mnoho očitých svědků a ne všichni hned věřili. Texty by byly velmi rychle zpochybněny, kdyby nebyly pravdivé. Sami texty nijak neposilují svou vlastní důvěryhodnost, když zmiňují, svědectví žen o vzkříšení- vždyť svědectví žen bylo v židovské kultuře nevěrohodné.

Můžeme říct, že z hlediska historie, psychologie, archeologie a logiky není žádné jiné vysvětlení věrohodnější, než že JKR vstal z mrtvých? Podívali bychom se stejnou optikou na jiná náboženství, z daleka se ani nepřiblížíme předloženým argumentům. Přesto musíme dodat, že dokázat to nejde a mesiášství Ježíše Krista zůstává předmětem víry.

A ukončím to slovy žalmisty a jeho férovou radou: Okuste a uvidíte, že Bůh je dobrý. Blaze člověku, který se utíká k němu.