Cestou na pohřeb

Dobrý večer, včera se mi stala taková divná a krásná věc. Ráno se naše rodina připravovala na pohřeb milované švagrové Marušky, která před týdnem zemřela na rakovinu, nádor v mozku. Zde na zemi zanechala manžela a dvě malé děti. Ačkoli Proglas v autě vůbec neposlouchám, tentokrát jsem ho naladil a zaslechl jsem jen malou část rozhovoru s Renátou Chlebkovou (sobota mezi 8 – 9 hod., Na sobotní frekvenci Proglasu), která prožila něco podobného, co dnes prožívá můj bratr. Prosím, je k mání záznam tento rozhovoru? Byl velmi povzbudivý a rád bych, aby si ho bratr poslechl. Děkuji za takové pořady. Petr

----

V den vašeho vysílání 10. 12. 2016 jsme měli oslavu odchodu (pohřeb) mojí milované ženy Marušky. Byla to krásná mše, sice se slzami, ale nadějná. Stovky lidí mi dodávají energii.

Vše probíhalo velmi podobně jako ve vysílaném rozhovoru (pozn. redakce), ale akorát velmi zrychleně – od nalezeni nádoru v hlavě až po nadějný, radostný odchod uplynul jenom měsíc a půl. Obrovská vlna přátel, známých, kteří se vším pomáhají, vaření, hlídání dětí (9 a 7 let). Já jsem to prožíval strašně vzdorovitě: proč? Z jakého důvodu? K čemu? Tedy otázky jsou stále, ale věřím ve světlo, v lepší časy. A pak jsem jednoho dne dokázal říci: Buď vůle Tvá. Jediná modlitba, kterou jsem dokázal říkat a jsem za to rád, ze to šlo a jde. Od té doby se v mém srdci objevila nečekaná věc – klid, naděje, i když jizva se nikdy nezacelí. Děkuji vám moc za pořad, to nemůže být náhoda, že se vysílá přesně v době symbolického rozloučení s mojí Maruškou. Ano, určitě to bude/je těžké, ale On pomůže. Jak říkám, bez víry bych byl „namydlenej“. Děkuji, Jan