Živé vysílání

23:00 Nočné kvapky
(vysílá slovenská redakce)
00:00 Nočné ozveny (hudba a reprízy denných úvah)
(vysílá slovenská redakce)
06:00 Vôňa nedele (1)
(vysílá slovenská redakce)
08:00 Bohoslužba (SK)
(vysílá slovenská redakce)
09:00 Za horizontom
(vysílá slovenská redakce)

Vysíláním vás provází

Myšlenka na den

Sváteční slovo - Rudická zkušenost


11. Život z a v milosti

Minule jsme si připomenuli, že je to Bůh, kdo volá člověka k víře. On nás proměňuje. On z člověka, který přirozeně od Boha utíká, dělá svého následovníka. A tohle je důležité slovo. Křesťan není člověk, který pouze přijal jakousi vstupenku do nebe. Křesťan je následovník.

 

 

Už jsme si také řekli, že Pán Bůh nás vyzbrojil pro to následování, pro život s Ním. Dál nám své slovo, které nás učí, jak žít, jak Jej následovat. Říkali jsme si, že to slovo je plné pokynů a rad, jak žít, aby se to Pánu Bohu líbilo.

Ale samozřejmě nejde pouze o to, aby se to Pánu Bohu líbilo. Rady, které nám Pán Bůh dává, jsou dobré i pro nás. A nic nečiní život šťastnější než to, když Jej opravdu posloucháme a žijeme tak, jak chce On.

Ale ať už jste křesťané nebo nejste, tak asi víte, že to až tak lehké není. Ne vždy se nám to daří. Chceme dělat to, co Bůh chce, ale zjišťujme, že to nezvládáme a že se často chováme úplně opačně. Někoho by mohly přepadnout i pochybnosti, zda je opravdu křesťan, když nedokáže ani dělat to, co Bůh chce.

Pokud i vy takto přemýšlíte, mám pro vás dobrou zprávu. Podobné selhání zažíval i největší z apoštolů, Pavel. Poslechněte si, jak to popisuje on:
Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. (Ř 7:15)
Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. (Ř 7:15)

Vidíme tady, že i apoštol Pavel takto bojuje. Touží žít, jak chce Bůh, ale často dělá to, co vlastně sám nechce dělat. Selhává. O pár řádku dál to popisuje ještě jednou:

Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; (Pavel souhlasí s tím, jak Pán Bůh chce, aby žil. Ví, že to je dobré a chce tak žít.) když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. (Realita je ovšem taková, že se cítí bezmocný a prohrává v těch zápasech o poslušnost Bohu. Následuje Pavlův zoufalý výkřik.) Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? (Ř 7:22-24)

Je to opravdu hrozné. Toužím žít pro Boha. Toužím žít, jak chce On. V jakékoli oblasti. A selhávám. Kde je východisko? Jaký k tomu zaujmout postoj?
Podívejme se ještě na Pavla. To co následuje, zní takto: Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši. (Ř7:25 - 8:1)

Co to tady Pavel píše? On vidí tu svoji hrůzu a východiskem pro něj je vděčnost za Ježíše Krista a připomíná, že není žádného odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši. Tomu říkáme život v milosti při následování Ježíše Krista. Jediná naděje pro naše následování Ježíše Krista leží zase jen v Něm. My sami to nezvládneme. My sami znovu a znovu padáme. A to jediné, co nám dá sílu vstát je fakt, že Ježíš Kristus se obětoval za náš hřích. Ale tady to nekončí. To jediné, co nám dá sílu znovu se pustit do bitvy o život podle Božích měřítek, je realita Kristovy lásky k nám a Jeho oběti.

Takže to, co nám dá sílu do těch zápasů, není to, že se budeme více snažit. Svou sílu máme hledat v oběti Ježíše Krista za nás, v tom, že On nás miluje a ví, jací jsme. A když to zkusím říci ještě praktičtěji, tak sílu obstát v pokušení křesťan nenajde v pouhé své snaze obstát, ale v tom, že bude v modlitbě a ve ztišení nad Biblí více utíkat k Boží milosti. Tak ať se vám to moc daří!

Vytisknout E-mail

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.