Playlist

Živé vysílání

20:45 Písničky
21:00 Pohovka
Iveta Janecká Kuželová
22:00 Akademie
Úskalí života online (R)
23:00 Písničky
23:15 Čtení na pokračování
Antény do věčnosti (10/17):Vysílání z Monte Carla může začít (R)

Vysíláním vás provází

Myšlenka na den

Mlha


5. Co je to hřích?

Když jsme mluvili o spáse, narazili jsme na slovo hřích. Co to je?

Špatný skutek, odpoví většina lidí. Vražda, krádež, sex před svatbou nebo s cizím člověkem. A proč? Protože to je zakázané.

 

Ano, hřích je porušení zákona, napsal apoštol Jan. Vězte ale, že takto vytrhávat jednotlivé verše z kontextu a na několika málo biblických výrocích budovat své představy a myšlenkové konstrukce, patří k docela spolehlivým způsobům, jak získat úplně mylnou představu. Ano, hřích je porušením zákona, v tom ale jeho podstata nespočívá. V bibli totiž najdeme i další výroky, například: Vymýšlet pošetilost je hřích. To říká kniha Přísloví. Nejen zlý čin, ale už myšlenka, a ještě k tomu to ani nemusí být myšlenka zlá, stačí hloupá či zbytečná – a je to hřích. Pán Ježíš tento starozákonní pohled posunul ještě do jiného světla: Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu. O druhého člověka jde. Už nápad jak mu ublížit je Písmem vnímán jako hřích.

A můžeme sáhnout ještě dál: V modlitbě Páně, které se lidově říká Otčenáš, křesťané prosí: A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. Za tím slovem vina správně vnímáme hřích, většinou si pod ním ale představíme zlý čin. Odpusť nám, co jsme provedli, jako i my odpouštíme těm, co něco provedli nám, tak tomu vesměs rozumíme. Původní text tady ale mluví o dluzích, a to evidentně i v přeneseném smyslu slova: Odpusť nám, co jsme měli udělat a neudělali. Ano, i nečinnost může být hříchem. Však to apoštol Jakub napíše výslovně: Kdo ví, co je činit dobré, a nečiní, má hřích.

Tentýž Jakub tyto všechny docela rozmanité pohledy zobecní ještě i jinak. A co je zajímavé, nehledá přitom společný charakter všech těch nedobrých věcí. Nejde mu ani o činy, ani o myšlenky, soustředí se na jejich motiv a řekne: Cokoli není z víry, je hřích.

O víru tedy jde. O základní nastavení a orientaci života. A jaká orientace je podle Písma ta správná? Orientace na Boha, v novozákonní době orientace na Boha v lidském těle, na Krista. Hřích je v tom, že ve mne nevěří, říkal sám Ježíš.

Jdeme-li tedy ke kořenům, vidíme, že hřích vlastně není ani čin, ani myšlenka. Hřích je jakési špatné nastavení života, odvrácení od Boha a nedůvěra v něho. Pokud si to uvědomíme, porozumíme i biblické pravdě, že hřích byl ve světě už před zákonem. Pěkně to vystihl Jan Kalvín, který napsal: Převrácenost je tím, co Písmo především jmenuje hříchem. Skutky, které z ní potom vyplývají, jako je cizoložství, smilství, zlodějina, nenávist, sváry, vraždy či opilství, by měly být zvány spíše ovocem hříchu, ačkoliv i je Písmo často nazývá hříchy…

Lidský problém nespočívá v jednotlivostech našeho jednání, ale v celku naší bytosti, ve stavu našeho srdce. Můj problém není, že dělám hříchy, ale že jsem hříšný.

Co s tím? Farizejská zbožnost, jak ji zachytil Nový zákon, říkala: Dodržovat Boží přikázání. Řádné chování se tak stane zvykem a zvyk nakonec promění i lidské srdce. Pak přišel Kristus a řekl: Srdcem se musí začít, naučená, napodobovaná ctnost nemá cenu.

Srdce si ale člověk nezmění, tady je třeba Božího daru, zásahu shůry, spásy. O té jsme už ovšem mluvili.

Vytisknout E-mail

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.