Živé vysílání

08:15 Písničky
08:30 Život víry
(R)
09:00 Myšlenka na den
Mimozemšťané (R)
09:05 Písničky
09:15 Nejen chlebem
Jak mít v životě úspěch?

Vysíláním vás provází

Myšlenka na den

Mimozemšťané


16. Modlitba

Žalm 102:2 říká "Hospodine, vyslyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne moje volání!" Modlitba je naše volání k Bohu, jsou to naše prosby, díky, přímluvy, otázky a mnohokrát i stížnosti. V modlitbě se obracíme k Bohu a snažíme se formulovat to, co cítíme, po čem toužíme, čemu nerozumíme a co nás trápí.

 

V Božím slově vidíme od Genesis až po Janovo Zjevení, že modlitba byla a stále je nedílnou součástí života každého, kdo nejen v Boha věří, ale především na Boha spoléhá a důvěřuje Jeho vedení. I přesto, že se modlitba v drtivé většině případů zdá býti pouze monologem, tedy naší promluvou k Bohu, která zůstává v daném okamžiku bez odpovědi, dovolím si tvrdit, že modlitba může být a čím jí člověk více používá, tím více se stává - rozhovorem. Dokonce jsem přesvědčen o tom, že umění modlitby nespočívá ve vhodné formulaci těch správných slov - vždyť přece Bůh víc co máme na srdci ještě dříve, než to vyslovíme. Umění modlitby spočívá ve schopnosti vnímat Boží odpovědi a skutečně s ním vstupovat do rozhovoru. Tomuto umění je však potřeba se učit a tak i učedníci, kteří chodili s Pánem Ježíšem Kristem, prosili svého Mistra, aby je naučil se modlit. V tu chvíli Ježíš představuje to, čemu dnes říkáme "Otče-náš". Když jsem byl ještě dítě, myslel jsem si, že název této modlitby je nějaké nesrozumitelné, cizí slovo a vůbec jsem si neuvědomoval, že se jedná o první dvě slova této nádherné modlitby - tedy oslovení Otce v nebesích - Otče náš! A mám za to, že ačkoliv se to může zdát úsměvné, tak stejný problém přetrvává v životech mnohých i dospělých křesťanů, kteří se tuto modlitbu pravidelně modlí, ale místo aby rozuměli a skutečně prožívali a mysleli vážně každou myšlenku v ní obsaženou, tak jí používají jako nějaké kouzelné zaříkávadlo. Přitom Ježíš výslovně varuje své učedníky v Matoušově evangeliu 6:7, když jim říká "Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov". Aby měla modlitba Páně skutečně smysl, pak je potřeba přijmout ji za vlastní, pochopit jí a skutečně se ztotožnit s jejím obsahem. V Božím slově je obrovské množství různých modliteb a kniha žalmů například, je vlastně svým způsobem celá složená z proseb a modliteb různých Božích mužů a žen, které se po staletí předávali v ústním podání z generace na generaci. Modlitba Páně však má, a já si myslím, že naprosto právem, výsadní postavení, protože je to modlitba, kterou jako příklad vyslovuje sám Bůh - v osobě Ježíše Krista. Všimněme si však zajímavé věci. Ježíš nejprve upozorňuje na to, že nezáleží na množství slov, protože to je pohanský způsob modlitby. Načež uvede modlitbu Páně těmito slovy "vy se však modlete takto". Neříká zde "vy však použijte tato slova", ale spíš "ať je toto váš způsob modlitby". Proto si myslím, že důležitější než použitá slova jsou postoje a touhy v mém srdci - a především opravdovost a upřímnost. Vzpomínám si na jednu modlitbu, při které mi tekly slzy po tvářích. A přitom to byla modlitba, která kdyby zazněla při bohoslužbě v kostele, byl by pravděpodobně její autor vykázán z bohoslužeb za nepatřičné chování. Jeden můj dobrý kamarád a dnes už mohu říct i bratr v Kristu, v ní totiž Bohu odevzdával svůj život a při jeho popisu použil slova, která by se i v televizi mohla vysílat až po dvaadvacáté hodině. Jelikož však jsme tehdy byli venku, na hřbitově a úplně sami, pak mi to rozhodně nepřišlo nepatřičné, ale naopak velmi trefné a upřímné a jsem přesvědčený, že pro Hospodina byla tato modlitba libou vůní kadidla, která stoupala přímo před jeho trůn. V Přísloví 15:8 se říká "Hospodinu je ohavností oběť svévolníků, kdežto v modlitbě přímých má zalíbení". To důležité zde nejsou použitá slova, ale stav našeho srdce, upřímnost, opravdovost a naprostá odevzdanost Bohu - v takové modlitbě má Bůh zalíbení.
To však vůbec neznamená, že modlitba, kterou čteme nebo kterou pouze po někom opakujeme, nemůže jít upřímně z našeho srdce. Právě naopak! Nezáleží na tom, jestli použijeme svoje vlastní slova, nebo modlitbu přečteme z nějaké předlohy, nebo třeba zkombinujeme oboje. Což se musím přiznat je můj oblíbený způsob modlitby, když citacemi z Božího slova prosím Hospodina o naplnění některých zaslíbení, která v nacházím v bibli. V každém případě tě však chci milý posluchači povzbudit k tomu, aby si do tohoto báječného dobrodružství komunikace s živým Bohem vstoupil a vytrval, a to nejen proto, že nás k tomu vyzívá Boží slovo - například v 1. listu Timoteovi 2 kapitole - ale především proto, že tvůj vztah k Bohu bude výrazně posílen, stejně jako i tvoje víra. Modlitba je totiž něco jako duchovní posilovna pro naší víru. Když do ní budeš chodit každý den, pak z toho malého hořčičného zrnka víry vyroste veliký a užitečný strom.

Vytisknout E-mail

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.