Živé vysílání

12:15 Sváteční slovo
Job (4/4): Obraz Krista
12:30 Kormidlo
Havěť (11/12): Šváb
14:15 Bohoslužba
Bázeň před Bohem
15:00 Stopy
(R)
15:30 Písničky z archivu
Zpívá celá rodina II. (R)

Vysíláním vás provází

Myšlenka na den

Sváteční slovo - JOB 4/4 - obraz Krista


11. Život z milosti a v milosti

V minulém díle základů jsem se snažil vysvětlit, že Bohem nabízená milost není jen nějakým snem, který se mi rozplyne pod rukama, když se ho pokusím uchopit, ale že je to každodenní realita, která je však natolik osobní a unikátní, že ji vlastně nelze slovy popsat - tedy že si jí musí člověk prožít, aby se mu stala realitou. Dnes bych chtěl mluvit o prožívání této milosti. Opět bych si rád pomohl určitým obrazem, podobenstvím chcete-li.

 

Představte si, že procházíte obrovským nákupním centrem, tlačíte před sebou veliký nákupní vozík, do kterého postupně vkládáte věci, které potřebujete, chcete a nebo které se vám prostě jen líbí a byla by docela zábava je mít a používat. Košík se tak pomalu začíná plnit potravinami, pitím, ovocem a zeleninou, sladkostmi a slanostmi, oblečením, elektronikou, předměty zábavy k ukrácení dlouhé chvíle, dárky pro rodinu, přátele a známé, věci k vybavení domácnosti ale i jen tak na ozdobu a pro radost. Pomalu dotlačíte košík až k pokladně a když to máte všechno vyskládané a chystáte se zaplatit, přistoupí z ničeho nic nějaký člověk a řekne "tenhle nákup platím já". Co vás v tu chvíli napadne?
Reakce mohou být různé. Od naprosto rezolutního "tak to teda ne. Za mě nikdo nic platit nebude". Až po radostné zajuchání "jupíí, ušetřím"! Mezi těmito dvěma takříkajíc extrémy, můžeme nalézt celou řadu kombinací obou možnosti. Velmi přitom totiž záleží nejen na naší povaze, ale obrovským způsobem zde hraje roli náš vztah k onomu tajemnému dobrodinci, který za nás chce zaplatit. Pokud je to někdo úplně cizí a my k němu nemáme vůbec žádný vztah, pak vlastně záleží jen na našich vlastních pocitech - je mi to příjemné, ušetřím, takže proč ne, nebo naopak - do toho vám vůbec nic není, jděte pryč, protože já to všechno zvládnu sám. Co když však toho člověka znáte? I zde může dojít k tomu, že odmítnete a to může být z mnoha různých důvodů - "nechci ti být nic dlužen", "nechci ti způsobit finanční potíže", "kdybych věděl, že to budeš chtít zaplatit, tak by byl ten nákup poloviční", "přece nebudeš platit za moje koníčky", nebo dokonce "vůbec nechci, abys viděl do mého soukromí a do toho, co tady nakupuji". Ale i zde může dojít k tomu, že to s díky přijmu a budu z toho mít radost.
Toto podobenství představuje náš život a všechny věci, vztahy, skutky, slova a mnoho dalšího, které jsme v životě měli, pěstovali, udělali nebo vyslovili. Ze všech těchto věcí a za celý náš život budeme totiž jednou Bohu dávat počet. A pravdou je, že naše dobré skutky nevyváží jediný hřích. Přistupujeme tedy k pokladně a zjišťujeme, že jsme si takříkajíc zapomněli peněženku doma. Proto přistupuje k pokladně Ježíš a říká, já to všechno platím - On za celý náš život totiž už před 2 tisíci lety zaplatit dostatečnou a vlastně tu nejvyšší cenu - vlastní život. A teprve v tuto chvíli si můžeme zkusit vysvětlit rozdílné přístupy v prožívání milosti v každodenním životě.
Na jednu stranu mohu s dětskou radostí a tak trochu lehkovážností přijmout a dokonce ještě požádat o svolení, zda se ještě mohu vrátit do obchodu a přihodit něco, co jsem vždycky moc chtěl, ale na co jsem neměl - vždyť to přece platí Ježíš ne a ten na to má? Lehkovážné a laciné přijetí milosti bez toho, aniž by si člověk uvědomil, jak se asi musí cítit Ježíš, když mu pod rukama prochází jedna položka života za druhou. Když ti říká, "ano, i za tuhle hračku, se kterou trávíš mnohem víc času, než se mnou zaplatím, a ano, i za tuhle láhev rumu, ze které ti bude špatně a která ti svými důsledky zkomplikuje život na mnoho let zaplatím". Nebo mohu naopak tiše a s pokorou sledovat, jak Ježíš platí i za věci, které bych v tom košíku raději vůbec neměl a za které se vlastně velmi stydím.
Pokud mi tedy mnohem víc záleží na vztahu ke Kristu, pak udělám už během svého života všechno proto, abych se jednou mohl stydět co nejméně, a nebudu brát na lehkou váhu to, že za mě Ježíš zaplatil. Nebo je pro mě Ježíš jen cestou k otevřenému bianko účtu a proč bych si to tedy neužil a nenaplnil si ten košík veškerými pochoutkami a nesplnil si tak svoje největší touhy? Tento druhý přístup však v sobě skrývá jedno velké riziko. Může se totiž stát, že u poklady nakonec bude stát Ježíš, ale že řekne "neznám tě", tak jak řekl v Matoušově evangeliu 7:22-23 Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´ A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.´

Vytisknout E-mail

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.