Živé vysílání

12:15 Sváteční slovo
Job (4/4): Obraz Krista
12:30 Kormidlo
Havěť (11/12): Šváb
14:15 Bohoslužba
Bázeň před Bohem
15:00 Stopy
(R)
15:30 Písničky z archivu
Zpívá celá rodina II. (R)

Vysíláním vás provází

Myšlenka na den

Sváteční slovo - JOB 4/4 - obraz Krista


10. Milost - sen nebo realita?

Milost je nevymahatelným a nezaslouženým odpuštěním trestu - říká jedna z možných definic tohoto slova. K tomu, abychom se mohli vůbec začít bavit o milosti je však potřeba porozumět tomu, že si všichni bez rozdílu zasluhujeme trest. Za co? Co jsme provedli?

 

Každý člověk se rodí s přirozenou touhou po nezávislosti, s touhou "dělat si co já sám uznám za vhodné". Tato touha pak plodí hřích, který je v životě každého člověka naprosto nevyhnutelný a který si podle Božího slova zasluhuje smrt, jak říká apoštol Pavel v listu Římanům 6:23 Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. Dovolím si proto tvrdit, že milost je pouhým snem a neuchopitelnou iluzí pro člověka, který si neuvědomuje svojí vinu. Dovolte mi to ilustrovat na jednom příkladu ze známého českého seriálu Zdivočelá země. V něm sledujeme osudy českého pilota RAF Antonína Maděry, který se vrací do rodného Československa, aby se usadil, založil rodinu a choval koně. Do cesty se mu však postaví zhoubný komunistický režim, který ho po mnohých peripetiích dokonce pošle na řadu let do pracovního tábora. V jednom okamžiku v tomto vězení k němu přichází velitel pracovního tábora a nabízí mu MILOST. Předloží mu papír, který stačí podepsat a ještě ten den bude propuštěn a může se vrátit ke své rodině, ke svým dětem a ke svým koním. Tonda Maděra však odmítne podepsat a nabízenou milost nepřijme. Důvod? Svým podpisem na již udělené milosti by totiž zároveň přiznal, že důvod jeho uvěznění byl legitimní a že si skutečně zasloužil trest. To on však principiálně odmítá - on se žádné vlastizrady nedopustil! V žádném případě nechci na tomto místě polemizovat o správnosti, morálnosti nebo spravedlnosti tohoto rozhodnutí. Tento příklad zmiňuji jako ilustraci toho, že pokud si nejsme vědomi svého provinění a zaslouženého trestu, pak se pro nás stává milost jen pouhou vidinou. Stejně jako Tonda Maděra každý den sníme o tom, že se něco změní a my budeme vyvedeni na svobodu, ale nabízenou milost nepřijmeme, protože jsme se přece ničeho špatného nedopustili. Spoléháme se na svoji vlastní verzi spravedlnosti a neuvědomujeme si, že musíme brát v potaz verzi spravedlnosti toho, který nás do vězení uvrhl a který má ve své moci nás v něm i nechat.
Jak moc je v nás lidech zakořeněna představa, že každé špatné rozhodnutí, každý přestupek a každý hřích jsme schopni vyvážit nějakým dobrým skutkem lásky, pokory a sebezapření. Jak moc se všichni snažíme zasloužit si, v uvozovkách " tu spravedlivou" odměnu. A jak moc se v tom všichni pleteme! Když vás zastaví hlídka policie proto, že jste projeli křižovatku na červenou, tak je vůbec nebude zajímat, že řídíte auto už 20 let a tohle je úplně poprvé, kdy jste se něčeho takového dopustili a už vůbec se s vámi nebudou bavit o tom, že to odčiníte tím, že teď budete měsíc jezdit naprosto bezchybně! Jediná cesta z vězení hříchu vede skrze nabízenou milost ale tím také i skrze přiznání viny. A tato milost není žádným snem, žádnou vidinou. Právě naopak. Milost, kterou nám nabízí Bůh skrze oběť a vzkříšení Pána Ježíše Krista, je naprosto reálná. Jedině tato milost tě dokáže zbavit nejen neodbytného pocitu viny ale také ti místo spravedlivého trestu, jímž je smrt, nabízí odměnu v podobě věčného života s ním!
Prožitek této milosti je však natolik vnitřní a individuální, že jej nelze vysvětlit a popsat slovy. Pro člověka, který o takové milosti jen slyšel, zůstává jen snem … svitem hvězd, který v němém úžasu pozoruje, ale který je pro něj naprosto nedosažitelný a to i kdyby se snažil sebevíc. Milost se stává realitou a opravdovou zkušeností teprve tehdy, pokud se rozhodnu ji přijmout. V tu chvíli jsem teprve schopen pochopit její hloubku, šířku, opravdovost, mohu zažít ten pocit, kdy jsem tak lehký, že se mohu vznést a dotknout se svitu hvězd.
Pro mě osobně je milost každodenní realitou, stejně tak jako že vyjde slunce a přijde den a na jeho konci zase zapadne a nastane noc. Tak, jako to říká apoštol Pavel v listu Galatským 2:21 Nepohrdám Boží milostí: Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná. A dále pak ještě v listu Efezským 2:8 Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Vytisknout E-mail

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.