Živé vysílání

12:15 Sváteční slovo
Job (4/4): Obraz Krista
12:30 Kormidlo
Havěť (11/12): Šváb
14:15 Bohoslužba
Bázeň před Bohem
15:00 Stopy
(R)
15:30 Písničky z archivu
Zpívá celá rodina II. (R)

Vysíláním vás provází

Myšlenka na den

Sváteční slovo - JOB 4/4 - obraz Krista


8. Odpuštění

Odpuštění je jako když se před vámi otevřou dveře vězení, ze kterého jste se sami dostat nemohli. A to nejen v případě, že je vám odpuštěno, ale dokonce i v případě, že vy odpustíte někomu, kdo se provinil proti vám. Neodpuštění naopak, toto vězení vytváří a to opět v obou případech - když odpuštění potřebujete, ale je vám odepřeno nebo když někdo prosí o odpuštění vás a vy odmítnete.

 

 

Ne nadarmo se totiž v modlitbě Páně, kterou učil Ježíš své učedníky, modlíme - a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. Pokud nejsme ochotni odpustit, ani my se odpuštění nedočkáme. A přitom je to taková úleva a svoboda, jako kdyby vám někdo sundal ze zad velmi těžký náklad a vám se chtělo létat.
V jednom podobenství, které najdeme v 18. kapitole Matoušova evangelia, vypráví Ježíš příběh o muži, který měl vůči králi tak veliký dluh, že ho nikdy nemohl být schopen splatit. Nezbylo mu proto nic jiného než prosit o milost. Nedovolil si sice prosit o odpuštění, ale prosil alespoň o trpělivost. Král šel však mnohem dál a celý dluh mu naráz odpustil. Tento muž však vzápětí potkal svého přítele, který mu dlužil mnohem menší částku a nebyl mu ochoten odpustit ani mu se splacením dluhu počkat. Když se to král dozvěděl, rozhodl se změnit svoje rozhodnutí, dluh opět ožil a tento muž byl vsazen do vězení. Neochota odpustit nás přivádí do vězení stejně tak, jako neodpuštění našich vlastních vin.
Co když se ale proviníme proti někomu, koho už dnes o odpuštění žádat nemůžeme? Ať už proto, že odešel z našeho života a my na něj nemáme kontakt, nebo proto, že odešel z tohoto světa úplně. Nebo co když sami nejsme schopni odpustit? Křivda, kterou jsme utrpěli, se nám zdá příliš veliká, než aby se dala jednoduše odpustit. V obou případech je zde řešení a v obou případech je odpovědí Ježíš.
Ať už jsem se dopustil jakéhokoliv hříchu a potřebuji odpuštění, mohu vždy v modlitbě přistoupit k Bohu a On je věrný a laskavý a naše provinění nám odpouští. Jak ale může Bůh odpustit zranění, kterého jsem se dopustil na někom jiném - namítnete? Právem Stvořitele a Majitele. Představte si například, že v parku nechtěně šlápnete na ocas psovi, který je tam se svým pánečkem na procházce. Omluvíte se možná i psovi, ale především se obrátíte na majitele, kterému se omluvíte. No, a protože je Bůh Stvořitelem celého vesmíru a veškerého života, pak je také vlastně svým způsobem i naším majitelem. Proto nás jeho odpuštění skutečně může zbavit viny a my můžeme opět svobodně a lehce vykročit vpřed.
V případě, že mám problém někomu odpustit, mohu se k Bohu modlit o sílu k odpuštění. Přiznat Bohu v modlitbě svojí slabost a neschopnost někomu odpustit je první a přitom velmi důležitý krok k odpuštění samotnému. Někdy se stane, že se dlouhou dobu modlíte k Bohu ze sílu k odpuštění a ani si nevšimnete, že vlastně osobě, které jste nebyli schopni odpustit, v modlitbě žehnáte a vyprošujete pro ní Boží milost - odpuštění již nastalo!

Vytisknout E-mail

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.