Živé vysílání

16:00 Správy
(vysílá slovenská redakce)
16:05 Duchovný relax II.
(vysílá slovenská redakce)
18:00 Večerníček
(vysílá slovenská redakce)
18:30 Kresťanská poradňa
(vysílá slovenská redakce)
20:00 Správy
(vysílá slovenská redakce)

Vysíláním vás provází

Myšlenka na den

Adventní kalendář (14/24): Kafe se pije teplý


Trans World Radio - International (TWR-I)

Trans World Radio (TWR-I) je naddenominační křesťanská rozhlasová síť s největším dosahem na světě. Pořady jsou vysílány ve více než 230 jazycích a dialektech prostřednictvím více než 2.000 různých vysílacích kanálů po celém světě (14 velkých mezinárodních vysílačů, řada lokálních stanic, vysílání přes satelit, kabelové sítě a internet). Vysílání TWR každodenně oslovuje miliony posluchačů ve více než 160 zemích. V současnosti je ročně odvysíláno asi 282.737 hodin rozhlasových pořadů TWR, což je pro představu asi 775 hodin programů denně!

Poslání:

 Cílem TWR je pomáhat Církvi v plnění přikázání Ježíše Krista získávat učedníky ze všech národů, a to prostřednictvím sdělovacích prostředků, které

  • hlásají evangelium o spasení co největšímu množství lidí
  • vyučují věřící biblickým pravdám a jejich aplikaci do každodenního života podle Kristova příkladu
  • vytvářejí programy ve spolupráci s místní církví  

 Vize:

 Získat svět pro Krista prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků tak, aby zůstalo trvalé ovoce (tzn. trvalý dopad na osobní život posluchačů díky pochopení a přijetí evangelia).

 Celosvětový tým a partneři:

Tým TWR-I tvoří více než 2.000 pracovníků po celém světě. Partnery TWR je více než 200 organizací ve více než 80 zemích, mj. Thru the Bible (Světem Bible), In Touch (Doteky), Words Of Hope (Slova naděje) a další.TWR-CZ je nezávislým partnerem TWR-I, spolupráce je založena na partnerské smlouvě.

 Jak to všechno vzniklo?

Ralph Freed byl americkým misionářem na blízkém východě. Jeho syn Paul s ním jezdil na cesty a často i od vesnice k vesnici, kam tatínek přinášel evangelium. Jak Paul dospíval, i v něm se formovala touha misijně sloužit. Jedna misijní cesta ho přivedla do Španělska a tam mu Bůh položil tuto zemi na srdce.

Paul hledal jak misijní činnost zefektivnit a dostal myšlenku, že rádiem by to bylo nejlepší. Tato myšlenka v jeho mysli postupně rostla. Vrátil se do USA, aby objížděl různé sbory a věřící přátele a získával pro tuto myšlenku sympatizanty a současně i první finanční prostředky.

Později, při návštěvě marockého Tangieru, zjistil, že jsou zde otevřené dveře pro založení misijní rozhlasové stanice. Tak vznikl Hlas Tangieru, který začal v roce 1954 vysílat v angličtině a španělštině s úzce vymezeným cílem zasáhnout křesťanským vysíláním území Španělska. V roce 1956 stanice rozšířila křesťanské vysílání a evangelium bylo šířeno do 40 zemí, kam se vysílalo ve více než dvaceti jazycích.

Sledovanost křesťanského vysílání byla neočekávaně vysoká. V roce 1959 marocká vláda oznámila, že všechna rozhlasová zařízení na území státu budou znárodněna, a proto zahájil Dr. Freed jednání s Rádiem Monte Carlo v Monaku s nadějí, že bude možné přesunout vysílání na evropský kontinent.

Těsně nad Monte Carlem, nechal vystavět Adolf Hitler nový vysílač pro šíření nacistické propagandy. Vysílač byl strategicky výborně umístěn, antény z těchto kopců mohly vyzařovat signál všem směry (severní Afrika, celá Evropa a část západní Asie a Střední východ). Druhá světová válka skončila dříve, než mohli a Hitler a Goebels poprvé promluvit do mikrofonu těchto vysílačů. Celé zařízení spadalo pod Monackou správu. Jednání v Monaku byla úspěšná, takže od roku 1960 Dr. Paul Freed přesunul křesťanské vysílání z Maroka do Monte Carla, odkud se začalo vysílat pod nově přijatým názvem TRANS WORLD RADIO.

O začátcích práce Trans World Radia poutavě vypráví zakladatel a první prezident společnosti TWR, Dr. Paul Freed ve svých vzpomínkách, které vyšly knižně pod názvem  Antény do věčnosti.

Postupně se k vysílačům v horách nad Monte Carlem přidávaly další strategické vysílací systémy na nejrůznějších místech světa:

  • Monte Carlo (od 1960) pro oblast Evropy a severní Afriky 
  • Bonaire (od 1964) pro sever Jižní Ameriky a oblast Karibiku 
  • Svazijsko (od 1973) pro subsaharskou oblast Afriky 
  • Kypr (od 1974)  Střední východ a severní Afriku
  • Guam (od 1975) pro oblast střední, jižní a jihovýchodní Asie
  • Srí Lanka (od 1978) pro indický subkontinent
  • Uruguay (od 1981) pro Uruguay a Argentinu 
  • Albánie (od 1992) pro východní Evropu 
  • Rusko (od 1993) pro himalájské státy 
  • JAR (od 1994) pro africký kontinent
  • Střední Asie (od 1996)
  • Grigoriopol (od 1999)
  • Brazílie (od 2004)
  • Benin (od 2008) pro západní Afriku

Vytisknout E-mail

Lausannská smlouva

Lausannská smlouva

ÚVOD

My, členové Církve Ježíše Krista, z více než 150 národů, účastníci mezinárodního kongresu o evangelizaci světa v Lausanne, chválíme Boha za jeho úžasné spasení a radujeme se ve společenství, které nám dal se sebou samým a jeden s druhým. Hluboce nás zasáhlo to, co dnes Bůh dělá, pohnuti k pokání za svá selhání, prožíváme výzvu nedokončeného úkolu evangelizace. Věříme, že evangelium je Boží dobrá zpráva pro celý svět, a jsme v jeho milosti rozhodnuti poslechnout Kristovo poslání hlásat ho všemu lidstvu a získávat učedníky ze všech národů. Proto toužíme po upevnění naší víry a rozhodnutí, a chceme uzavřít veřejnou smlouvu.

  1. BOŽÍ PLÁN

Potvrzujeme svou víru v jednoho věčného Boha, Stvořitele a Pána světa, Otce, Syna a Ducha Svatého, který vládne všem věcem podle své libé vůle. Povolával si ze světa lid pro sebe, a pak ho do světa posílal zpátky, aby byli jeho služebníky a svědky, k rozšíření svého království, k budování Kristova těla, a ke slávě svého jména. Se zahanbením vyznáváme, že jsme často své povolání zapírali a selhávali ve svém poslání tím, že jsme se přizpůsobili světu a nebo že jsme se od něj odtáhli. Přesto se radujeme, že přestože neseno v pozemských nádobách, evangelium je stále drahocenný poklad. Toužíme nově se odevzdat úkolu v moci Ducha Svatého seznámit svět s tímto pokladem.

(Iz 40:28; Mt 28:19; Ef 1:11; Sk 15:14; J 17:6, 18; Ef 4:12; 1 K 5:10; Ř 12:2; 2 K 4:7)

  1. AUTORITA A MOC BIBLE

Potvrzujeme Boží inspiraci, pravdivost a autoritu Písem Starého i Nového zákona v jejich úplnosti jako jediné zapsané slovo Boží, bez chyby ve všem, co potvrzuje, a jako jediné neomylné pravidlo víry a praxe. Také potvrzujeme moc Božího slova, že dokoná svůj plán spasení. Poselství Bible je adresováno všem mužům a ženám. Protože Boží zjevení v Kristu a v Písmu je neměnné. Skrze ně Duch Svatý promlouvá i dnes. Osvěcuje myšlení Božích lidí v každém kulturním prostředí, aby nově vnímali jeho pravdu svým vlastním zrakem a tak ji mohli odkrýt celé Církvi v ještě větší barevnosti moudrosti Boží. 

(2 Tm 3:16; 2 Pt 1:21; J 10:35; Iz 55:11; 1 K 1:21; Ř 1:16, Mt 5:17,18; Ju 3; Ef 1:17,18; 3:10,18)

  1. JEDINEČNOST A UNIVERZÁLNOST KRISTOVA

Potvrzujeme, že je jen jeden Spasitel a jediné evangelium, přestože existuje široká různorodost evangelizačních přístupů. Uvědomujeme si, že každý má určitý podíl známosti Boha skrze jeho obecné zjevení v přírodě. Ale popíráme, že tohle může spasit, protože lidé popírají pravdu svou nespravedlností. Také odmítáme zlehčení Krista a evangelia každým druhem synkretismu a dialogu, který naznačuje, že Kristus mluví stejně skrze všechna náboženství a ideologie. Ježíš Kristus, který je jediný Bůh-člověk, který sám sebe vydal jako jediné výkupné za hříšníky, je jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi. Není jiného jména, skrze které máme spasení. Všichni muži a ženy jdou do zahynutí pro hřích, ale Bůh všechny miluje a nepřeje si, aby někdo z nich zahynul, ale aby všichni činili pokání. Přesto ti, kdo odmítnou Krista, odvrhují radost ze spasení a odsuzují sami sebe k věčnému oddělení od Boha. Prohlašovat Ježíše jako "Spasitele světa" neznamená potvrzení, že všichni lidé dojdou buď automaticky nebo nakonec spasení, a už vůbec to neznamená, že všechna náboženství nabízejí spasení v Kristu. Spíš jde o hlásání Boží lásky ke světu hříšníků a o pozvání každého, aby mu celým srdcem odpověděl jako Spasiteli a Pánu osobním odevzdáním v pokání a víře. Ježíš Kristus je vyvýšený nad každé jiné jméno; toužíme po dnu, kdy se před ním skloní každé koleno a každý jazyk vyzná, že on je Pán. 

(Ga 1:6-9; Ř 1:18-32; 1 Tm. 2:5,6; Sk 4:12; J 3:16-19; 2 Pt 3:9; 2 Te 1:7-9; J 4:42; Mt 11:28; Ef 1:20,21; Fp 2:9-11)

  1. PODSTATA EVANGELIZACE

Evangelizovat znamená šířit dobrou zprávu, že Ježíš Kristus zemřel za naše hříchy a vstal z mrtvých podle Písma, a že jako vládnoucí Pán teď nabízí odpuštění hříchů a osvobozující dary Ducha všem, kdo činí pokání a věří. Přítomnost nás křesťanů ve světě je pro evangelizaci nepostradatelná, a totéž je pravda i o takovém dialogu, jehož cílem je citlivě naslouchat, abychom mohli pochopit. Ale evangelizace sama je hlásání historického, biblického Krista jako Spasitele a Pána, s výhledem přesvědčit lidi, aby k němu sami osobně přišli a tak se smířili s Bohem. V předávání pozvání evangelia nemáme svobodu k tomu zatajit, jaká je cena učednictví. Ježíš stále volá všechny, kdo ho budou následovat, aby zapřeli sami sebe, vzali svůj kříž a ztotožnili se s jeho novou společností. Výsledky evangelizace zahrnují poslušnost Kristu, začlenění se do jeho Církve a zodpovědnou službu ve světě.

(1 K 15:3,4; Sk 2: 32-39; J 20:21; 1 K 1:23; 2 K 4:5; 5:11,20; L 14:25-33; Mk 8:34; Sk 2:40,47; Mk 10:43-45)

  1. SPOLEČENSKÁ ZODPOVĚDNOST KŘESŤANA

Prohlašujeme, že Bůh je Stvořitel a Soudce všech lidí. Proto bychom měli sdílet jeho zájem o spravedlnost a smíření v celé lidské společnosti a za osvobození mužů a žen od jakéhokoli útlaku. Protože muži a ženy byli stvořeni k obrazu Božímu, každý člověk, bez ohledu na rasu, náboženství, barvu, kulturu, pohlaví či věk, má vlastní vnitřní důstojnost, podle které by měl požívat úctu a službu, ne být vykořisťován. Zde také vyjadřujeme lítost, že jsme zanedbávali a někdy dokonce považovali evangelizaci a společenský zájem za vzájemně se vylučující. Přestože smíření s lidmi neznamená smíření s Bohem, ani naše sociální aktivity nejsou evangelizace, a ani politické osvobození není spasení, nicméně prohlašujeme, že evangelizace a sociálně-politická účast obojí patří k naší křesťanské povinnosti. Protože obojí je nezbytným vyjádřením našeho učení o Bohu a člověku, naší lásky k bližnímu a poslušnosti Ježíše Krista. Poselství spasení obsahuje i poselství o soudu nad každou formou odcizení, útlaku a diskriminace, a neměli bychom se bát  veřejně označit zlo a nespravedlnost všude, kde existuje. Když lidé přijmou Krista, narodí se znovu do jeho království a musí usilovat nejen předvádět, ale i šířit jeho spravedlnost uprostřed nespravedlivého světa. Spasení, které hlásáme, by nás mělo proměňovat v celistvosti našich osobních i společenských povinností. Víra bez skutků je mrtvá.

(Sk 17:26,31; Gn 18:25; Iz 1:17; Ž 45:7; Gn 1:26,27; JK 3:9; Lv 19:18; L 6:27,35; Jk 2:14-26; J. 3:3,5; Mt 5:20; 6:33; 2 K 3:18; Jk 2:20)

  1. CÍRKEV A EVANGELIZACE

Prohlašujeme, že Kristus posílá svůj zachráněný lid do světa tak, jak Otec poslal jej, a že tohle volá po podobně hlubokém a nákladném (ve smyslu co to stojí) proniknutí do světa. Musíme se vylámat ze svých sborových ghet a proniknout do nevěřící společnosti. V poslání Církve je prioritou číslo jedna obětavá evangelizační služba. Evangelizace světa vyžaduje, aby celá Církev přinášela celé evangelium celému světu. Církev je v samém centru Božího vesmírného plánu a je jeho vybraným prostředkem k šíření evangelia. Ale církev, která káže kříž, musí být také sama poznamenaná křížem. Překážkou evangelizace se stává, když zradí evangelium nebo postrádá živou víru v Boha, ryzí lásku k lidem nebo až úzkostlivou pravdivost ve všech věcech, včetně propagace a financí. Církev je společenství Božích lidí, není to instituce, a nesmí se ztotožňovat s žádnou konkrétní kulturou, sociálním nebo politickým systémem, ani lidskou ideologií.

(J 17:18; 20:21; Mt 28:19,20; Sk 1:8; 20:27; Ef 1:9,10; 3:9-11; Ga 6:14,17; 2 K 6:3,4; 2 Tm 2:19-21; Fp 1:27)

  1. SPOLUPRÁCE NA EVANGELIZACI

Prohlašujeme, že viditelná jednota Církve v pravdě je Božím cílem. Evangelizace nás také vyzývá k jednotě, protože naše sjednocenost posiluje naše svědectví právě tak, jak naše nejednota poddolovává naše evangelium smíření. Přesto si uvědomujeme, že organizační jednota může mít víc forem, a nemusí nezbytně evangelium nést dál. Přesto my, kdo máme stejnou biblickou víru, bychom měli být vzájemně úzce sjednoceni ve společenství, práci a svědectví. Vyznáváme, že naše svědectví někdy mařil náš hříšný individualismus a zbytečná duplicita. Zavazujeme se, že budeme usilovat o hlubší jednotu v pravdě, uctívání, svatosti a poslání. Vybízíme k rozvoji regionální a funkční spolupráce k podpoře poslání Církve, ke strategickému plánování, vzájemnému povzbuzování a ke sdílení zdrojů a zkušeností.

(J 17:21,23; Ef 4:3,4; J 13:35; Fp 1:27; J 17:11-23)

  1. CÍRKVE V EVANGELIZAČNÍM PARTNERSTVÍ

Radujeme se z toho, že vzchází nová misijní doba. Dominantní role západních misií rychle mizí. Bůh pozvedá z mladších církví mnohé zdroje světové evangelizace, a tím demonstruje, že povinnost evangelizovat je záležitost celého těla Kristova. Proto by se všechny církve a sbory měly ptát Boha a samy sebe, co by měly dělat pro to, aby oslovily své vlastní okolí a poslaly misionáře do jiných částí světa. Přehodnocování svých misijních povinností a role by mělo probíhat trvale. Tak se bude rozvíjet rostoucí partnerství sborů a univerzální charakter Kristovy Církve bude jasněji vidět. Také Bohu děkujeme za organizace, které pracují na překládání Bible, teologickém vzdělávání, masmediích, křesťanské literatuře, evangelizaci, misii, probouzení sborů a dalších konkrétních polích práce. I ony by se měly neustále zkoumat a přehodnocovat svou efektivitu jako součást poslání Církve. 

(Ř 1:8; Fp 1:5; 4:15; Sk 13:1-3, 1 Te 1:6-8)

  1. NALÉHAVOST ÚKOLU EVANGELIZACE

Přes 2,700 milionům lidí, což je víc než dvě třetiny celého lidstva, je ještě potřeba vyřídit evangelium. Stydíme se, že jich tolik bylo opomíjeno; je to trvalé napomenutí pro nás a pro celou Církev. Přesto dnes v mnoha částech světa lidé přijímají Pána Ježíše Krista jako nikdy předtím. Jsme přesvědčeni, že tohle je čas pro církve a křesťanské organizace, aby se usilovně modlily za spasení ještě neoslovených a aby vyvinuly nové úsilí završit a dotáhnout evangelizaci světa. Redukce zahraničních misionářů a peněz v již evangelizované zemi bude možná někdy nezbytná, aby napomohla církvi v daném národě růst v soběstačnosti a sebedůvěře a uvolnit zdroje pro oblasti, kam se evangelium ještě nedostalo. Misionáři by se měli volněji pohybovat po všech šesti kontinentech v duchu pokorné služby. Cílem by mělo být, za pomoci všech dostupných prostředků a v co nekratší době, aby každý člověk měl možnost slyšet, porozumět a přijmout dobrou zprávu. Nemůžeme doufat, že tohoto cíle je možné dosáhnout bez obětí. Všechny nás šokuje chudoba milionů lidí a pobuřuje nás nespravedlnost, která ji působí. Ti z nás, kteří žijí v dostatku, přijímají povinnost vypěstovat si skromnější životní styl, abychom mohli víc a štědřeji dávat na pomoc i evangelizaci.

(J 9:4; Mt 9:35-38; Ř 9:1-3; 1 K 9:19-23; Mk 16:15; Iz 58:6,7; Jk 1:27; 2:1-9; Mt 25:31-46; Sk 2:44,45; 4:34,35)

  1. EVANGELIZACE A KULTURA

Rozvoj strategií evangelizace světa volá po nových metodách. Pod Božím vedením, výsledek bude vznik sborů hluboce zakořeněných v Kristu a úzce spjatých s vlastním kulturním prostředím. Je nutné kulturu vždy testovat a posuzovat Písmem. Protože muži a ženy jsou Boží stvoření, něco v jejich kultuře v sobě má bohatství krásy a dobra. Protože jsou padlí, to všechno je poskvrněné hříchem, a část toho je démonická. Evangelium nepředjímá nadřazenost žádné kultury jiné kultuře, ale hodnotí všechny podle svých vlastních kritérií pravdy a spravedlnosti, a trvá na morální čistotě všech kultur. Misionáři až příliš často exportovali s evangeliem cizí kulturu a sbory někdy byly víc svázány s kulturou než s Písmem. Kristovi evangelisté musí pokorně usilovat o to vyprázdnit se od všeho kromě své vlastní osobní autentičnosti, aby se mohli stát služebníky druhých, a sbory musí usilovat o to, aby se proměňovaly a obohacovaly kulturu, a to všechno k slávě Boží.

(Mk 7:8,9,13; Gn 4:21,22; 1 K 9:19-23; Fp 2:5-7; 2 K 4:5)

  1. VZDĚLÁVÁNÍ A VEDENÍ

Vyznáváme, že jsme někdy usilovali o růst církve na úkol hloubky, a oddělili jsme evangelizaci od výchovy křesťanů. Také uznáváme, že někdy naši misionáři byli příliš pomalí při vybavování a povzbuzování národních vedoucích pracovníků, aby se tito mohli chopit svých právoplatných povinností. Přesto jsme odevzdáni principům původnosti a toužíme po tom, aby každý sbor měl své domácí vedoucí pracovníky, kteří budou jasně ukazovat křesťanský životní styl vedení ve smyslu služby a ne vlády. Uvědomujeme si, že je zde velká potřeba zlepšit teologické vzdělávání,, zvlášť pro vedoucí pracovníky církve. V každém národě a kultuře by měl existovat vzdělávací program pro kazatele a laické pracovníky v učení, učednictví, evangelizaci, výchově a službě. Takové vzdělávací programy by neměly spočívat na žádné stereotypní metodě, ale měly by se odvíjet od místních tvořivých iniciativ podle biblických standardů.

(Ko I:27,28; Sk 14:23; Tt 1:5,9; Mk 10:42-45; Ef 4:11,12)

  1. DUCHOVNÍ KONFLIKT

Věříme, že jsme součástí trvalé duchovní bitvy s knížaty a mocnostmi toho zlého, kteří usilují svrhnout Církev a zmařit její poslání evangelizace světa. Víme, že se potřebujeme vybavit Boží zbrojí a bojovat tuhle bitvu duchovními zbraněmi pravdy a modlitby. Protože poznáváme aktivitu našeho nepřítele nejen ve falešných ideologiích vně Církve, ale i uvnitř ní ve falešných evangeliích, která překrucují Písmo a na místo Boha staví lidi. Potřebujeme pozornost a rozeznání k ochraně biblického evangelia. Přiznáváme, že my sami nejsme imunní ke světskosti myšlení a jednání, což je odevzdání se sekularizaci. Například, přestože pozorné studium růstu církve, početní i duchovní, je správné a cenné, někdy jsme ho zanedbávali. Jindy v touze zajistit reakci na evangelium jsme ze svého poselství slevili, manipulovali svými posluchači nátlakovými technikami, a přehnaně jsem se zabývali statistickými údaji, nebo jsme je dokonce nečestně používali. To všechno je světské. Církev musí být na světě; svět nesmí být v Církvi.

(Ef 6:12; 2 K 4:3,4; Ef 6:11,13-18; 2 K 10:3-5; 1 J 2:18-26; 4:1-3; Ga 1:6-9; 2 K 2:17; 4:2; J 17:15)

  1. SVOBODA A PRONÁSLEDOVÁNÍ

Je Bohem daná povinnost každé vlády zajistit podmínky pokoje, práva a svobody, ve kterých Církev může poslouchat Boha, sloužit Pánu Ježíši Kristu a kázat evangelium bez vměšování. Proto se modlíme za vedení národů a dovoláváme se u nich, aby zajistili svobodu myšlení a svědomí, a svobodu praktikovat a šířit náboženství v souladu s vůlí Boží a jak je to vyjádřeno v Mezinárodní deklaraci lidských práv. Také vyjadřujeme své hluboké znepokojení za všechny nespravedlivě vězněné, a zvlášť za ty, kdo trpí pro své svědectví o Pánu Ježíši. Slibujeme, že se budeme modlit a dělat všechno pro jejich svobodu. Současně odmítáme nechat se zastrašit jejich osudem. S Boží pomocí také budeme usilovat o to postavit se proti nespravedlnosti a zůstat věrní evangeliu za každou cenu. Nezapomínáme na Ježíšovo upozornění, že pronásledování je nevyhnutelné.

(1 Tm 1:1-4, Sk 4:19; 5:29; Ko 3:24; Žd 13:1-3; L 4:18; Ga 5:11; 6:12; Mt 5:10-12; J 15:18-21)

  1. MOC DUCHA SVATÉHO

Věříme v moc Ducha svatého. Otec poslal svého Ducha, aby nesl svědectví jeho Synu, a bez jeho svědectví je náš život marný. Usvědčení z hříchu, víra v Krista, nové narození a křesťanský růst jsou všechno jeho práce. Navíc, Duch svatý je misijní duch; proto by evangelizace měla spontánně vzejít z Duchem naplněné církve. Církev (sbor), která není misijní, odporuje sama sobě a uhašuje Ducha. Evangelizace světa se stane možnou skutečností jen tehdy, když Duch obnoví Církev v pravdě a moudrosti, víře, svatosti, lásce a moci. Proto vyzýváme všechny křesťany, aby se modlili za takové navštívení svrchovaného Ducha Božího, aby se všechno jeho ovoce mohlo objevit na celém jeho lidu, a aby všechny jeho dary zbohacovaly tělo Kristovo. Jen tehdy se celý svět stane vhodným nástrojem v jeho rukou, aby celá země mohla slyšet jeho hlas.

(1 K 2:4; J 15:26;27; 16:8-11; 1 K 12:3; J 3:6-8; 2 K 3:18; J 7:37-39; 1 Te 5:19; Sk 1:8; Ž 85:4-7; 67:1-3; Ga 5:22,23; 1 K 12:4-31; Ř 12:3-8)

  1. NÁVRAT KRISTŮV

Věříme, že Ježíš Kristus se vrátí osobně a viditelně, v moci a slávě, aby dovršil své spasení a soud. Tento slib jeho příchodu je dalším podnětem k naší evangelizaci, protože pamatujeme na jeho slova, že evangelium se nejdřív musí kázat všem národům. Věříme, že období mezi Kristovým nanebevzetím a návratem má být naplněno posláním lidu Božího, který nemá žádnou volnost s tím přestat před koncem. Také pamatujeme na jeho varování, že vzejdou falešní Kristové a falešní proroci jako předchůdci toho závěrečného Antikrista. Proto odmítáme jako pyšný a sebevědomý sen ten názor, že se lidem kdy může podařit na zemi vybudovat utopii. Jako křesťané věříme, že Bůh si své království dovede k dokonalosti, a my se na ten den těšíme s nedočkavým očekáváním, a na nové nebe a zemi, ve kterých bude přebývat spravedlnost, a kde Bůh bude vládnout navždy. Zatím se znovu odevzdáváme do služby Kristu a lidem v radostném podřízení se jeho autoritě nad celým svým životem.

(Mk 14:62; Žd 9:28; Mk 13:10; Sk 1:8-11; Mt 28:20; Mk 13:21-23; J 2:18; 4:1-3; L 12:32; Zj 21:1-5; 2 Pt. 3:13; Mt 28:18)

ZÁVĚR

Proto, ve světle této své víry a rozhodnutí, vstupujeme v posvátnou smlouvu s Bohem a jeden s druhým, že se budeme modlit, plánovat a spolupracovat na evangelizaci celého světa. Voláme i ostatní, aby se k nám přidali. Nechť nám Bůh pomáhá svou milostí a pro svou slávu, abychom byli věrní této své smlouvě! Amen, Haleluja!

Vytisknout E-mail

Vyznání víry

Vyznání víry TWR

(Statement of Faith) Trans World Radio – International

V ě ř í m e

  1. V jediného Svatého, Všemohoucího Boha, na věky existujícího ve třech osobách - v Otci, Synu a Duchu svatém - stejně věčného bytí, stejné podstaty a téže moci a slávy, každý z nich s odlišnými osobními rysy, avšak bez rozdílu v povaze, podstatě nebo bytí.
  1. V doslovnou a neomezenou inspiraci Starého a Nového zákona; že jsou bezchybné, neomylné ve svém původním znění a že jsou konečnou autoritou víry i života.
  1. Že Pán Ježíš Kristus, nesmrtelný Syn Boží, aniž by přestal být Bohem, stal se člověkem působením Ducha Svatého a zrozením z panny; že žil svůj pozemský život bez hříchu; že zemřel na Golgotě na kříži jako dostačující zástupná oběť za hříšníky; že bylo jeho tělo pohřbeno a že vstal z mrtvých; že vstoupil na nebesa a byl oslaven jako člověk po pravici Boží; že přijde opět pro své vlastní a pak ustaví své království.
  1. Že Duch Svatý je božská bytost, která usvědčuje svět z hříchu, spravedlnosti a soudu; že Duch Svatý je onen nadpřirozený činitel ve znovuzrození, jímž jsou všichni věřící vekřtěni v tělo Kristovo; že je stále s nimi a chrání je až do dne vykoupení. On je ten božský učitel a pomocník, který uvádí věřící do plné pravdy; být naplněn Duchem Svatým je výsadou všech věřících.
  1. Že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, ve stavu nevinnosti. Adamovým proviněním vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt. V důsledku toho lidstvo zdědilo porušenou povahu. Lidé jsou zrozeni v hříchu a ve stavu odsouzení. Jakmile jsou způsobilí nemravného činu, stávají se skutečnými hříšníky ve svých myšlenkách, slovech a skutcích.
  1. Že spasení je dar od Boha, daný člověku skrze milost a přijatý pouze osobním pokáním z hříchu a osobní vírou v osobu, dokonané dílo a usmiřující krev Ježíše Krista.
  1. V tělesné vzkříšení všech lidí: spasených k věčnému životu, nespasených k věčnému trestu. Že duše spasených jsou po smrti oproštěny od těla a v přítomnosti Pána čekají ve vědomé blaženosti na první vzkříšení, kdy duch, duše a tělo budou znovu spojeny, aby byly oslavené navždy s Pánem.
  1. Že obecná církev je duchovní organismus, skládající se ze znovuzrozených lidí, kteří jsou ve chvíli svého znovuzrození vekřtěni v toto tělo Duchem svatým a že místní církev, viditelný obraz tohoto těla, nese odpovědnost za společenství a povznesení věřících a za šíření evangelia do celého světa.

Vytisknout E-mail

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.